Dobré ráno! Pro některé z vás je to druhý den nového školního roku, já ale sedím doma jako brambora (to berte s nadsázkou, práce a zábavy mám dost) a snad poprvé v životě školákům závidím, že už chodí do školy. Ne že by se mi až tak stýskalo po hodinách strávených v knihově při psaní diplomky, rychlých svačinách při nekonečných přednáškách nebo stresech ze státnic, ale chybí mi Olomouc, posilka v RCO, režim, moji kamarádi a hlavně můj viking! Chybí mi můj vlastní život.
Totiž, abych to vysvětlila, přes rok v Olomouci se starám sama o sebe, hospodařím si v pronajaté kuchyni, koupelně a pokojíčku a mám vlastní zvyky, do kterých mi nikdo "neleze". Mám vlastní denní režim, ráda si dlouho telefonuju s mamkou, to jo, ale jak zavěsím telefon, jsem to zase já, já a můj partner. Tohle žití napůl sám a napůl s rodinou, tedy ta finanční závislost při studiu, ale touhla po samostatném životě je ubíjecící a nejvíc právě o prázdninách, kdy se vracím (letos to bylo naposled) do rodného hnízda. Celý život se mi najednou obrátí vzhůru nohama, najednou tu jsou jiná pravidla, jiné elementy v soužití, jiný režim, životní styl a podřízení. Některá pravidla třeba zůstaly z dob, kdy jsme byly děti, ale já už dítě nejsem. A upřímně mi to po skoro třech měsících už opravdu leze na nervy.
Někteří starší lidé komentují naši generaci, jako že se nám hrozně prodlužuje dětství, jsme déle závislí na rodičích. Já s tím nesouhlasím tak úplně, nebo spíš bych to formulovala jinak. Studium nás často drží v pozici, kdy jsme skutečně na rodičích finančně závislí, ale se zodpovědností a dospělostí už je to jinak. Já si například připadám dost dospělá i zodpovědná, možná proto mi tak vadí to, že jsem stále finančně závislá. Asi se nebudu pouštět do delšího článku, kdo by to četl, ale zajímal by mě váš názor, cítíte to někdo taky tak? Pokud jste tedy ve stejné situaci jako já..
Dnes mám pro vás konečně outfit se svým off shoulder světříkem z H&M. Objednávala jsem ho sice už na jaře, ale pak jsem měla spoustu věcí do školy a na blog jsem moc nepsala. Přes léto na něj zase bylo až moc teplo. Teď konečně je ale to ideální počasí, a tak doufám, že se s tímhle světříkem ještě pěkně rozšoupnu. Svetřík jsem nakombinovala s obyčejnými tmavě šedými vypasovanými džíny, kabelkou s roztomilým detailem a nakonec balerínkami v pudrově růžové. Celý outfit je poměrně něžný a ženský, nerozbíjí ho ostrá černá ani doplňky v jiném stylu, ale pokud byste chtěly outfit trošku ozvláštnit, nebo stylově "rozbít" nakombinovala bych ho s keckami, nebo třeba zářivě fuchsiovou balonovou sukní! (tu ale nemám). Jak se vám outfit líbí?
All H&M look
trošku poznám tie pocity, avšak ja som sa vždy snažila mať brigády a nebyť tak závislá. Tá túžba po "slobode" ma doviedla až k tomu , že druhý stupeň som šla študovať externe, žijem s partnerom, pracujem na trvalý pomer a je mi takto dobre :) inak tieto off shoulder topy mám veľmi rada, nakoľko kľučne kosti pokladám za najkrajšiu čásť svojo tela :D. páči sa mi aj tá jednoduchá kabelka :)
OdpovědětVymazatDěkuju za komentář :) Já studuji psychologii a tam je to (aspoň v mých očích) s externím studiem trochu složitější a navíc mě studium baví a chci tomu věnovat čas. Ale tím pádem to nese samozřejmě to omezení svobody. Ještě víc jsem to začala pociťovat teď když mám přítele a žijeme spolu, ale už nám oběma zbývá jen poslední rok, tak to dojedem, neprojedem a pak už vstoupíme do další etapy života :)
OdpovědětVymazatMám to stejně, Luci. Jestli mě něco ubiji, tak je to fakt, že musím stále čekat, až mi mamka pošle peníze, jestli mi přispěje na nové zimní boty nebo že doma se jí to, co jí naši. Taky jsem už dospělá, všechno si dělám podle sebe, ale každý návrat domů na delší dobu, ve mně zase vzbudí pocit, že jsem to malé dítě, kterému se musí říct, že má v ledničce uvařených oběd a že by mělo dojíst tu šunku, co je od včerejška otevřená. K rodičům se ráda vracím, ale daleko raději bych byla, kdybych za nimi jezdila jako dospělý člověk, co jede navštívit rodiče a ne jako dítě, co se jde přizpůsobovat domácím pravidlům.
OdpovědětVymazatJo přesně tak, tys to možná vystihla líp než já, v tý větě s návštěvou. Já jsem už tady doma do toho tak zamotná, že jsem ani nemohla najít ty správný slova. Mám naše ráda, ale už nechci být jen dítě. Zárověň mám vůči nim respekt, tak jim prostě nemůžu říct všechno co chci, natož něco "diktovat" :/
OdpovědětVymazat